Můžeme využít sociologické měření ve svém životě a práci?
Bude to rok, co jsme se potkali. Pamatuji si to přesně, protože jsem si právě pročítal čerstvé výsledky průzkumu stavu společnosti 30 let od revoluce. A zatímco on mi tvrdil, že je elita a má kapitál, přesto není šťastný a neví, kam dál směřovat svůj život, tak já si vzpomněl na dva závěry onoho sociologického šetření: V Česku prý narozdíl třeba od Británie elita neexistuje (max. 1% populace) a kapitál je třeba vnímat nejen jako majetek a příjmy, ale v širším kontextu.
A tak jsem se ho zeptal, co by si za své peníze koupil, když by za ně šlo pořídit cokoliv. "Klid, lepší vztahy a víru, že změna je možná", odpověděl a dlouze smutně se na mě podíval. Asi čekal, že ho podržím v jeho splínu, ale já se ho s drzým úsměvem zeptal: "Tak proč to neuděláš?"
Od té doby jsme se velmi podrobně zabývali jeho "kapitály". Zjistil, že kromě "mít", existuje i "dělat", "být" a "umět" a přišel si i na to, že toho umí docela dost - jen to přestal dělat. Zkusil se k pár věcem vrátit a ejhle - zažil, že změna je možná, že upřednostnění kapitálů "být" a "umět" mu přináší i lepší vazby, vztahy, pocity štěstí a nový, smysluplný cíl - pracovat na sobě a sdílet to s ostatními. Zeptám-li se ho teď na vnímání svého života, odpovídá: "Naplnil jsem ho touhami učit se a poznávat spoustu nového, takže žiju skutečně naplněný život!"
V reálu je ten příběh košatější a méně přímočarý, omlouvám se za zjednodušení. Uvědomil jsem si však díky němu následující podstatné věci:
Ten necelý rok starý sociologický průzkum "Rozděleni svobodou" je zatraceně dobrý a pro mě a mého klienta byl i přínosný. Má smysl se k němu kriticky vracet a pokoušet se ho vnímat v kontextu dneška. Díky tedy Českému rozhlasu a poklona autorům. Zde je odkaz na kompletní studii.
Prioritně se v koučování a byznysu setkávám (pardon za škatulkování) s elitami (byť v Česku dle výzkumu nejsou:-), zajištěnou střední třídou, nastupující kosmopolitní třídou a tradiční pracující třídou, ale mám zkušenost i se zbytkem spektra. A štěstí a schopnost jít si za ním? Podle mě nedostatkové zboží ve všech třídách, protože je to o něčem jiném!
Když se někdo v koučinku pustí do práce na sobě, stojí to odhodlání, úsilí, čas, trpělivost a samozřejmě i peníze, nicméně ty nejsou podle mě stejně jako příslušnost k té či oné sociální třídě hlavní bariérou. Pokud tedy chceme v Česku zvýšit sociální mobilitu třeba na úroveň Skandinávie, měli bychom propagovat a zpřístupnit koučink jako efektivní nástroj pro rozvoj sociálního kapitálu tam, kde ho neposkytla rodina nebo vzdělávací systém.
Stejně jako má většina lidí napříč sociálními třídami tendenci podceňovat význam malých věcí a přeceňovat význam těch velkých, tak si stále podobně sedáme na zadek před ekonomickým kapitálem, zatímco sociální kapitál je pro většinu nuda. A jsme nepoučitelní, když nedoceňujeme a nevyužíváme blízkost svých přátel, jejich možnost pomoct nám, a také kulturní kapitál, jazykové a digitální dovednosti své a i ty plynoucí z našich vazeb, jež zmiňuje výzkum.
I když jsme "Rozděleni svobodou", moje osobní hranice jde jinudy. Přitahují mě lidi pozitivní, inspirativní, čestní, proaktivní, zodpovědní a přirozeně skromní. Současně jsem člověk chybující a stále se učící, nikoho tak nesoudím a své hranice před přílivem sociálního a kulturního kapitálu nezavírám. Jsem vděčný za to bohatství, co je všude kolem!
Budu rád, když se se mnou podělíte o své postřehy k studii "Rozděleni svobodou" a závěry, které si z ní odnášíte do svého života nebo práce. Díky, těším se!