Můžeme využít sociologické měření ve svém životě a práci?

Bude to rok, co jsme se potkali. Pamatuji si to přesně, protože jsem si právě pročítal čerstvé výsledky průzkumu stavu společnosti 30 let od revoluce. A zatímco on mi tvrdil, že je elita a má kapitál, přesto není šťastný a neví, kam dál směřovat svůj život, tak já si vzpomněl na dva závěry onoho sociologického šetření: V Česku prý narozdíl třeba od Británie elita neexistuje (max. 1% populace) a kapitál je třeba vnímat nejen jako majetek a příjmy, ale v širším kontextu.

A tak jsem se ho zeptal, co by si za své peníze koupil, když by za ně šlo pořídit cokoliv. "Klid, lepší vztahy a víru, že změna je možná", odpověděl a dlouze smutně se na mě podíval. Asi čekal, že ho podržím v jeho splínu, ale já se ho s drzým úsměvem zeptal: "Tak proč to neuděláš?"

Od té doby jsme se velmi podrobně zabývali jeho "kapitály". Zjistil, že kromě "mít", existuje i "dělat", "být" a "umět" a přišel si i na to, že toho umí docela dost - jen to přestal dělat. Zkusil se k pár věcem vrátit a ejhle - zažil, že změna je možná, že upřednostnění kapitálů "být" a "umět" mu přináší i lepší vazby, vztahy, pocity štěstí a nový, smysluplný cíl - pracovat na sobě a sdílet to s ostatními. Zeptám-li se ho teď na vnímání svého života, odpovídá: "Naplnil jsem ho touhami učit se a poznávat spoustu nového, takže žiju skutečně naplněný život!"

V reálu je ten příběh košatější a méně přímočarý, omlouvám se za zjednodušení. Uvědomil jsem si však díky němu následující podstatné věci:


Budu rád, když se se mnou podělíte o své postřehy k studii "Rozděleni svobodou" a závěry, které si z ní odnášíte do svého života nebo práce. Díky, těším se!